Pes je sám doma

5. března 2008 v 14:19 |  •Výchova a výcvik •
Hned v úvodu vás musím ubezpečit, že se bohužel nejedná o pokračování oblíbené americké komedie, ale spíš o takový návod či radu, jak předejít scénám, v očích (nebo přesněji v uších) vašich sousedů, spíše hororovým. Spousta z nás to jistě zná. "Co tam zas ten sousedovic Punťa vyvádí? Oni ho snad vraždí nebo co?" nebo "Musím odejít do práce a co mi asi rozkouše dneska?" apod. A není lepší těmto problémům předejít? Nebo se je pokusit alespoň nějak napravit? A jde to vůbec? Staré známé "všechno jde, když se chce" platí samozřejmě i tady. A kde je tedy "jádro pudla"?
Zkusme se nejdříve podívat na divoké předky našeho psa nebo i na jeho, v současnosti volně žijící, příbuzné. Každá psovitá šelma žije ve smečce, protože jedině smečka jí dává šanci přežít a poskytuje ochranu , stravu a vše potřebné. Toto má náš pes hluboce zakódováno a nemůžeme se mu tudíž divit, že není rád, když ho, byť jen na chvíli, chceme opustit. Bere to jako odtržení od smečky - své absolutní jistoty. Ovšem při našem dnešním způsobu života je občas nezbytné, aby pes byl zvyklý zůstat doma určitou dobu sám a v klidu počkat až do našeho návratu. Pokud budeme již od štěňátka postupovat správně a samotu záměrně trénovat, zvládneme vše v pohodě a v budoucnosti bez zbytečných nervů. Jak tedy začít? Předpokládám, že každý, kdo si domů od chovatele přinese malé štěňátko, "obětuje" alespoň část své dovolené na začlenění nového člena do rodiny a na vzájemné seznámení a sžití. V prvních dnech v novém domově bychom štěně opouštět neměli. Zatím ještě na nás nemá vytvořenou dostatečnou vazbu, je nejisté a zpočátku zmatené z nového prostředí a cizích lidí kolem sebe. Nelze se mu také divit. Bylo odloučeno od své matky, sourozenců a vytrženo z důvěrně známého prostředí. Samota by mu v tomto momentě moc neprospěla. Každé štěně však tento počáteční stres brzy překoná a zcela se fixuje na svou novou smečku.
V tomto okamžiku je již vhodné začít s nácvikem, či spíše s tréninkem. Nejlépe je štěně unavit nějakou hrou nebo procházkou aby bylo klidnější a pochopitelně musí být nakrmené a vyvenčené. Ve svém okolí by mělo mít dostatečný sortiment hraček a možných okusovadel, aby své zoubky nezaměstnávalo na vašem nábytku. Je dobré si zvolit nějaký povel nebo větu, kterou budete při svém odchodu vždy používat, např. "Počkej tady, buď hodný, já přijdu!" Pes si ji později spojí i s Vaším brzkým návratem, protože právě tuto zkušenost získá. Zpočátku bude trénink trvat jen několik minut. Vy přesvědčivě a do nejmenších detailů nasimulujtete svůj odchod (Pozor! Pes je velmi vnímavý a rozliší, že jdete v bačkorách jen za dveře, protože jindy se přece přezouváte apod.) a opustíte byt. Počkáte pár minut někde v doslechu a v ideálním případě, pokud je doma klid, se po chvíli vrátíte jakoby nic a řeknete např. "Už jsem tady! Ty jsi byl ale hodný!" Pes vám pravděpodobně půjde naproti a bude vrtět ocasem, jako kdyby vás půl dne neviděl. Přivítejte se s ním, jako by tomu tak opravdu bylo a mějte radost, že vše proběhlo tak, jak mělo a podle vašich představ. Stejnou lekci můžete několikrát denně zopakovat a poté pomalu dobu samoty prodlužovat.
V opačném případě, kdy pejsek doma bude projevovat hlasitý nesouhlas s vaším "ukrutným" rozhodnutím momentálně opustit byt, se v žádném případě nevracejte hned k němu zpět. Naučil by se totiž, že pokud se bude hlasitě hlásit o "svá práva", páníček k němu ihned přiběhne zpátky a tato zkušenost je naprosto nežádoucí. Vyčkejte na okamžik, kdy si dopřeje krátký odpočinek a až poté se vraťte domů a jako obvykle se se psem přivítejte. V tréninku samozřejmě nepolevujte. Pes postupně pochopí, že ho nikdo natrvalo neopustil, a že "vyzpěvovat" sousedům srdceryvné árie je ztráta času a bude se chovat spořádaně a klidně. Jsou ovšem i takoví vytrvalci, kteří se hned tak nezklidní a budou Vám "brnkat na nervy" co možná nejdéle. V takovém případě se po nějaké době domů vraťte ovšem s tím, že psovi pořádně rozzlobeným hlasem vyhubujte a poté s obvyklou větou: "Počkej tady, buď hodný, já přijdu!" ihned znovu odejdete. Budete-li důslední a vytrvalí, pes nakonec pochopí. Ještě bych chtěla upozornit, že při loučení se psem, ale i při příchodu domů se musíme chovat co nejpřirozeněji a vše musíme navodit tak, jako by odchod a následný návrat byly ty nejobvyklejší věci na světě. Pokud při odchodu z bytu předvádíme dojemné scény a psa samou láskou div neudusíme a při návratu se pak naopak cítíme provinile a ještě se mu div neomluvíme, jedině ho tím znervózníme a znejistíme. Může nastat i další situace. Máme již takového psa, který nechce ani minutu zůstat doma sám. Nejčastěji to bývají pejsci z útulků a nalezenci, kteří se silně fixují na své zachránce a nebo ti, u kterých byl podceněn právě výše uvedený nácvik. Z těch druhých tvoří největší skupinu psi, kteří přišli do rodiny v době mateřské dovolené s tím, že přece bude někdo pořád doma. A to je právě kámen úrazu. I mateřská dovolená jednou skončí a panička bude muset chtě nechtě do práce. A pes je z toho v šoku. Na takovou situaci přece vůbec není zvyklý. A problém je tu. Téměř všechno se však dá napravit. Postup bude stejný jako u štěňátka, jenom bude trvat mnohem déle a bude náročnější na vaši nervovou soustavu. Naprosto důležitá je i zde maximální důslednost! Samozřejmě můžeme mít také psa naprosto bezproblémového, který samotu prožívá bez nejmenších potíží, avšak z určitých, předem neovlivnitelných, příčin může vzniknout tzv. získaný strach z odloučení. Jedná se o to, že psa v době naší nepřítomnosti něco vyděsí a stres se ještě umocní, pokud se situace opakuje. Např. odejdeme do zaměstnání a pes zůstane jako vždy doma sám. V klidu spí ve svém pelíšku, když najednou uslyší ze sousedního bytu zvuk sbíječky, který je pro něj neznámý a strašlivý. Zmíněný zážitek se opakuje i následující dny, kdy není nikdo doma a k sousedům přijdou řemeslníci znovu. Pes si může vytvořit nežádoucí spojení - velký hluk=samota=strach. Pokud odhalíme příčinu této náhlé změny chování, zabere sice náprava nějaký čas, ale není nemožná. Nejjednodušší řešení je zakoupit zmíněného "strašáka" (v uvedeném případě např. sbíječku) domů a psa postupně a v různých situacích na nepříjemný zvuk přivykat. My se samozřejmě během tréninku musíme chovat jistě, naprosto přirozeně a nenásilně, jakoby se nic zvláštního nedělo. Pes brzy zjistí, že o nic nejde, nežádoucí spojení pozvolna vymizí a naše odchody z domova budou znovu bezproblémové. Ovšem nejlepším řešením, kromě poslední možnosti (ta úplně stoprocentně předem eliminovat nejde), jak už jsem napsala, je prevence v podobě správného nácviku samoty již brzy po příchodu nového člena do rodiny a na druhé straně se nekladou meze fantazii při řešení eventuelně vzniklých problémů. Budete-li opravdu chtít a snažit se, váš pes jistě zvládne tuto každodenní nutnost na jedničku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Vyje váš pes ???

Ano ... bohužel 71.1% (155)
Jen někdy 12.4% (27)
Už konečně přestal 3.2% (7)
Ne nikdy nevyl 13.3% (29)

Komentáře

1 Jarek Jarek | E-mail | 28. ledna 2009 v 7:58 | Reagovat

Pěkné a vážně docele poučné počtení. Máme labíka (a je to pejsek docela vzdorovitý a hrdý, ale bojujeme ... ;-) ). Tyto problémy jsme ale neměli. Až nyní  - rodiče si přivedli cca. 4letou fenku bígla (nalezená), pochopitelně do jiného bytu ;-). Můj první dojem - fenka krásná, ale stres a nové prostředí nahrávají právě tomuto chování. Demolice dvěří, okousaná sedačka, vytí a kňučení v okně v jejich nepřítomnosti. Nejsem si jistý, zda to rodiče vydrží. Byli zvyklí na domácího miláčka (kříženec něčeho s jezevčíkem) a naráz bígl (v bytě) . Je vůbec možné znovupřevychovat takového psa, který je "odněkud" a nevím o něm vůbec nic? P.S: napadlo mě, co tak zkusit pustit k sobě ty dva pejsky?

2 Milada Milada | E-mail | 10. června 2009 v 8:49 | Reagovat

Výborný návod, jistě v mnoha případech funguje na jedničku.  Náš Luky je ovšem klasickým příkladem, že ne na každého pejska platí. Luky je kříženec labradora. Měsíc byl v útulku, jak žil předtím, nikdo neví. Když jsem ho dostala k narozeninám (skvělý dárek), byl to už čtyřletý pes.Je poslušný,čistotný, má rád děti. Zkrátka zlatíčko. Mám ho už dva a půl roku. Hned na začátku jsem zjistila, že nechce být doma sám. Začala jsem tedy s pomalým a trpělivým výcvikem. Po roce výcviku jsem dosáhla toho, že se přestal v době, kdy byl sám, pokakávat. Za další půlrok dokonce přestal skákat na dveře a řvát jako když chcete podříznout prase. Teď už rok "jenom" vyje. V případě, že jsem s ním doma sama, když odcházím pryč, vydrží dokonce asi hodinu zticha. Když nás opouští byt víc najednou a Luky zůstane sám, začne výt hned jak jsme z doslechu. A v případě, že máme návštěvu a odcházíme společně s tím, že Luky zůstává doma, skáče na dveře a vyvádí jako dřív. Sám vydrží v klidu jen v případě, že jsem se synem za domem na dětském hřišti a on si nás může kdykoli zkontrolovat. Jakmile neslyší naše hlasy, vyleze na okno a hledá nás. Nevím co bude dál, hledám si jiné zaměstnání a pochybuji, že můj příští zaměstnavatel bude tak benevolentní jako ten dosavadní a dovolí mi psa na pracovišti. Nabízela jsem sousedům (máme v domě samé důchodce) peněžitou odměnu za hlídání Lukyho, ale nikdo nemá zájem, bohužel. Všichni ho mají hrozně rádi, pokud zrovna nevyje, ale pomoci se nedočkáme. Přeji hodně štěstí všem, co mají podobné problémy a hlavně jejich pejskům.

3 marta marta | E-mail | 19. října 2009 v 13:55 | Reagovat

Jako důchodkyně ráda pohlídám Vašeho mazlíčka, pejska do velikosti kokra, fretku....za malou odměnu. Nejdříve pozvu páníčka na kávu s pejskem, nadruhou návštěvu nechá pejska u mne třeba na hodinu, by se vidělo, jestli bude psík svolný být i s mým malým podlíkem (je z útulku). Ozvěte se mi na 737338047 Marta

4 lucie lucie | E-mail | 16. ledna 2011 v 15:40 | Reagovat

[2]:dobrý den,
naprosto Vás chápu, s takovými problémy nejste sama. bývalý přítel mi nechal na půl roku svého psa, který se na mě po jeho odchodu velice upnul. doma vyváděl neskutečně, i celou mou pracovní dobu neskutečně skučel za dveřmi. obě moje sousedky na patře mě mají za tyrana a už na mě skoro volají psí sociálku ( obě jsou doma s malými dětmi, vůbec se jim nedivím ). dneska si původní majitel psa odváží zpět domů a místo něj mi tady nechal dceru výše zmíněného, kterou jsem dostala v půl roce, samozřejmě sama vživotě nebyla a doma už mám po dvou hodinách, co jsem jí nechala samotnou vydrápané lino na beton a od sousedek už vím, že vyje taky. začínám okamžitě s výcvikem, a to nejen doma, ale i v kynologickém areálu u nás, tento problém je pro nás prioritou. benevolentního zaměstnavatele mám také, pes se mnou může být v práci každý den. ale kdo chce být otrokem svého psa? vyzkoušíme všechno, jen abychom tento "handicap" překonali. zkusíme co bude fungovat, a určitě sem pošleme, jak jsme uspěli nebo neuspěli a případně, co u nás zafungovalo.

děkuji autorovi za stránku s užitečnými radami a všem pejskařům přeji, aby se jim takové problémy vyhnuly

5 Lenka Lenka | E-mail | 31. ledna 2012 v 13:10 | Reagovat

Náš pes reaguje vytím na negativní pocity, na určitou hudbu, kostelní zvony, houkačky, když ji už dlouho zlobí děti a samozřejmě na moje odcházení. Když je ale puštěné rádio, za chvíli přestane. To už jsem tak nějak zvládla. Žije s námi v domě a i když jsem doma a ona chce jít na zahradu, tak si tam sedne a bezdůvodně vyje. Ví, že jsem doma a aniž by chtěla jít dovnitř (to se opře tlapkami o dveře), tak si tam sedí a vyje. V ten moment vůbec neslyší, že ji volám a sousedi šílí. Fakt si s tím nevím rady, umí to i v 6 hod. ráno. :-(

6 lucka lucka | E-mail | 4. července 2012 v 15:06 | Reagovat

moje máma a táta jdou do práce já jdu do školy náš pes(madarský ohař)hned jak všichni odejdou začne strašně vít.Sousedi nadávaj že chodí brzy do práce a že hrozně vije.Bydlíme na vesnici takže se všechno hned rozkecá.Když jdu ven se psem všichni se na mě dívají divně.Když ho zavřeme tak stejně štěká a vije.Sousedi všem říkají že je to strašný nevím co mám dělat opravdu chci pomoc napište na E-mail budu moc ráda děkuji.

7 Nella Nella | E-mail | 26. září 2012 v 15:16 | Reagovat

Dobrý den,
mám velký problém s mou 10 měsíční fenkou (kříženec). když odcházíme s přítelem do práce neskutečně vyje a pláče. Od sousedů už nám přišla stížnost do schránky takže děs běs. Od malička jsem se ji snažili zvykat ale když si sousedé stěžovali, tak jsme ji dali na hlídání. To jsme neměli dělat. Paní na hlídání už hlídat nemůže a teď fenečka nedokáže zůstat ani chvilku samotná. už jsme ji koupili "antištěkací obojek" ale vůůůbec na vytí nezabírá. Dáváme ji pamlsky a hračky ale jediné co ji zajímá jak odejdeme je vytí a kňučení. Můžete mi něco poradit jak z toho ven?

8 Majky Majky | E-mail | 23. listopadu 2012 v 18:58 | Reagovat

Dobrý den, taky máme takový problém přestěhovaly sme se z baráku do paneláku a máme dvě feny ta jedna (mladší) je klidnější ale ta starší fenka 5 let to je něco strašnýho. Když odejdeme do práce nebo nakoupit tak starší fenka tak po 15-ti munutách začně příšerně šňafat už opravdu nevím co sní tento postup co tu všichni píšou jsme zkoušely a dost dlouho ale bohužel se to stejně neosvědčilo. Sousedi si stěžujou a už nas skoro nikdo nepozdraví (tak kdybych měla já takový sousedy který maj psa kterej štěká jako náš tak si budu taky stěžovat je to opravdu něco příšernýho) bydlíme ve 3 patře a pes jde slyšel až dolu ke vchodu. prosím vás poradte mi nekdo nechci dát fenku pryč mockrát děkuju :-(

9 Majky Majky | E-mail | 23. listopadu 2012 v 18:59 | Reagovat

Jinak jsme zkoušely dávat hračky s pamlskama když odejdeme ale bohužel to jí vubec nezajíme

10 son son | 5. května 2014 v 13:42 | Reagovat

DOBRY DEN MAM FEKNU VORISKA JE STARA 7 LET .MAM VŠAK VELKY PROBLEM HODNĚ SEM SE MUSELA STĚHOVAT A POKAŽDY SE TĚŠCE ZVYKA A KDYŽ ODEJDU Z DOMU STESKEM VYJE NEVIM JAK NANI . JEŠTE KDYŽ SME BYDLILY S HOLKAMA PO HROMADĚ ŠLOTO ALE TED SME SE ZAS MUSELI Z PRITEM PRESTEHOVAT ALE SAMI .HOLKY MAJI SVY BYDLENI DĚKUJI ZA RADU A ODPOVĚD

11 kabs kabs | Web | 8. září 2016 v 0:29 | Reagovat

vypočítat urok z půjčky :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.